Úvod

Také rádi chodíte stejně jako já? Hodit batoh na záda a vyrazit vstříc dobrodružství. Nápad obejít Českou republiku se nezrodil ihned. Prvotní myšlenka byla jen jednorázová záležitost mě a několika přátel. Začátek v Nýrsku a konec v Lipce u Vimperka. Pět dní toulání se napříč šumavskými hvozdy. Vlakem tam, vlakem zpět. V cestování jsem už tehdy nebyl úplný nováček. Pár kilometrů už jsem po horách pochodil a v lese nebo kempu též často přespal. Jenže jak už to bývá, trochu se to zvrtlo. Naše cesta se motala nebezpečně blízko státní hranice a tak během ní zákonitě padl návrh, co v trase pokračovat?

Dobře, cíl bychom měli. Teď ještě nějaká ta pravidla a vymyslet, jak to celé provést, jelikož půlroční dovolená u mně nepřipadala v úvahu. Dávat v zaměstnání výpověď se mi vzhledem k závazkům taktéž nechtělo. No nezbývalo, než celý pochod rozdělit do spousty jednotlivých víkendových etap. Sice se tím časová osa treku trochu protáhla, ale to vůbec nevadí, není to přece žádný závod. A ta pravidla? Jít blízko hranice a jít pěšky. Pravda, ne vždy se je podařilo dodržet, například jízda na oběd v policejním voze se prostě neodmítá. O tom ale až v následujících kapitolách.

Na následujících stránkách se pokusím trasu okolo české hranice trochu přiblížit. Někdo by mohl namítnout, že to není nic nového. Máme tu přece Stezku Českem nebo dálkovou trasu Via Czechia. To je sice fakt, jenže v době prvního výšlapu nic takového nebylo. Ono v pohraničí i těch turistických značek a lidí bylo nějak míň. A také a to hlavně, mě nějak nebaví kopírovat něco, co naplánoval někdo druhý podle sebe.