Šumavskými hvozdy
etapa 1 – Západní Šumava
září 2003
Do Nýrska přijíždím podvečerním vlakem s partou kamarádů za účelem podniknutí pětidenního pochodu napříč západní Šumavou. Ve městě není moc důvodů se zdržovat a tak hybaj do lesů. Rádi bychom přespali na hradě Pajrek, což je malá zřícenina nad městem. Není to daleko, nicméně cesta vede hned zpočátku z ostra do kopce. Pozůstatky hradu tvořila v podstatě jedna větší zeď zarostlá kopřivami, kterou se někdo pokoušel upravit na rozhlednu. Plácek na bivak se tu samozřejmě také našel.
Zde maličko obočím. Některé znalé čtenáře bude jistě zajímat moje tehdejší vybavení. Pokud někdo čeká, že zde uvedu váhu batohu pod sedm kilo, musím ho vyvést z omylu. Krosna o objemu čtyřiceti litrů bez jakékoliv možnosti nastavení zad. Mimo běžných věcí stan s váhou snad čtyři kila, klasická zrcadlovka a stativ. Dodnes nechápu, jak se mi to vše vůbec mohlo podařit to všechno zabalit a že jsem pod tou váhou nezdechl hned v úvodním stoupání na Pajrek. Každopádně zrcadlovku a stativ jsem nosil ještě dlouho potom a navíc je doplnil ještě o filmovou kameru. Žádné GoPro, ale tehdy ještě klasika na filmové kazety. Prostě masochista.
Další den chceme dojít do Železné Rudy a zabivakovat v tamním kempu. Z hradu Pajrek cesta není nijak dramatická a jen tak lehce se vlní. Jen z odbočky na Velký Ostrý je to opět do kopce. A aby taky ne, se svými dvanácti sty devadesáti třemi metry je to nejvyšší vrchol v okolí. Hned na úpatí na nás čeká hlídka pohraniční policie. V této době ještě není Česká republika součástí schengenského prostoru a přecházet hranice není možné kdekoliv. Vrchol Ostrého je těsně za státní hranicí na německé straně a je z něj parádní výhled k našim sousedům.
Zbytek trasy je v pohodovém rytmu. Člověk by tu čekal nějaké krpály, ale ty se nekonají. Nejvyšší šumavský vodopád Bílá strž či jezera Černé i Čertovo jsou notoricky známé. Nohy už docela bolí, hlavně Boba koleno, takže chladná voda přijde vhod. Téměř každý ví, že je to největší přírodní jezero u nás. Málokomu však něco říká operace Neptun. Ta zde proběhla v roce 1964 za účasti STB a Československé televize, při níž byly ze dna jezera vyzvednuty spolu s výbušninami čtyři vojenské bedny. Ty měly údajně obsahovat tajné nacistické dokumenty z období druhé světové války. Celá akce však byla podvrh s cílem zdiskreditovat Německo a některé politiky. Nicméně na nedalekém Svarohu stávala Juránkova chata českého Skiklubu. Tu za války zabrala německá armáda. Na začátku roku 1945 K.H.Frank zakázal v bezpečnostní směrnici vstup do oblasti těchto šumavských jezer. Juránkovu chatu němci před vzdaním se Američanům vyhodili do povětří. Co zde ukrývali je dodnes tajemstvím.
V Železné Rudě, kam dorážíme až v podvečer, dáváme si těstovinovou večeři a následně ještě podnikáme přesun na druhý konec města do kempu.
Druhý den máme v plánu okružní cestu na nejvyšší horu Šumavy 1456 metrů vysoký Grosser Arber, česky Velký Javor. Bobovou koleno však není v pořádku a tak parťáka doprovázíme na nádraží, kde jeho cesta končí.
Velký Javor neleží na německo-české hranici, ale dále ve vnitrozemí. Proto máme v plánu po jeho zdolání vrátit se zpět do Železné Rudy. Trasu na vrchol jsme zvolili kolem Velkého Javorového jezera a zpět pak oklikou přes vesničku Brennes. Z nejvyšší šumavské hory je krásný výhled do všech stran. Při návratu si nás u nádražního hraničního přechodu podal obtloustlý německý celník. Nějak jsme zkomolili název místa kde jsme vlastně byli a hned jsme vypadali podezřele. Ještě že nás nenechal vybalit batohy.
Po další noci je po sbalení stanu v plánu celkem dlouhá cesta do Antýglu. Ne že by byla nějak technicky náročná, ale slunko se již od rána rozhodlo mne usmažit. Jenže já se jen tak nedám, rychle balím stan a za chvíli jsme opět na stezce.
Po cestě míjíme jezero Laka, které je ze šumavských jezer nejmenší a zároveň nejvýše položené. Zajímavá rozhledna Poledník, byla za socialismu radarovou stanicí a chránila nás před imperialistickým nepřítelem. V době naší návštěvy byla bohužel zavřená.
Javoří a Tříjezerní slať jsou se všemi těmi masožravkami, vážkami a zakrslými borovicemi již jen pověstnou třešničkou na dortu. Do kempu v Antýglu se dostáváme až po zavírače a správce nám to dává pěkně sežrat. No co, stane se.
Ráno je pěkná kosa a teplota lehce pod bodem mrazu. Stoupáme podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu. Slunko začíná pomalu opět hřát a já rozmrzat. Po včerejší štrece docela teplotní rozdíl. Pochodujeme po hlavní silnici na Jezerní slať. Sice by to šlo do cíle naší výpravy vzít i příjemnější cestou, ale tuto slať si nechceme nechat ujít. Mimo všechnu tu flóru a faunu co zde žije je to jedno z nejchladnějších míst u nás. Průměrná teplota je tu jen kolem dvou stupňů.
Odsud je to přes Šindlov na Lipku již jen co by kamenem dohodil. Při čekání na vlak už vymýšlíme co dál. Už teď je jasné, že v tomto treku chceme rozhodně pokračovat.
Vzdálenost této etapy byla 131,5 km s převýšením 4139m. Technicky trasa nebyla nijak náročná. Větší stoupání bylo pouze na Pajrek, Velký Ostrý a Velký Javor. Po cestě je celkem omezená možnost doplňováni zásob, s čímž je třeba počítat. Rovněž je třeba počítat, že nyní je u některých cest z důvodu ochrany přírody časově omezená možnost vstupu, např. jezero Laka – Ždánidla, Frantův most – Poledník a Poledník – Tmavý potok. Podrobnosti je vhodné si předem zjistit. Vzhledem k tomu, že jsme se většinou pohybovali v prvních zónách národního parku, kde je pohyb povolen jen po značených cestách, byl trochu problém s výběrem míst na nocování. Řešili jsme to kempy v Železné Rudě a Antýglu. V současnosti lze však na Šumavě legálně přespat i na tzv. nouzových nocovištích. U této etapy by bylo možné využít nocoviště Hůrka u Prášil, Poledník či nocoviště Modrava. Trasu na nejvyšší vrchol Šumavy je možné vynechat a ušetřit tak necelých třicet kilometrů. Popřípadě se nahoru můžete nechat vyvézt kabinovou lanovkou. Počítejte však s tím, že jak na Javoru tak kolem jezer pod ním bývá dost přelidněno.
Etapa 1: 103,5km
3220m nahoru a 2789m dolů
Etapa 1 – Velký Javor: 28km
919m nahoru a 919m dolů
Celkem nachozeno: 131,5km
Počet dní etapy: 5
5 dní na Hraniční stezce