etapa 2 – Novohradské hory

jaro 2004

První část putování jsme zakončili v šumavské Lipce nedaleko Vimperka. Nyní se přesuneme do Rybníka. Avšak do Rybníka s velkým “R”, jelikož na koupání mám raději vířivku nebo horké léto. Že to nějak nenavazuje? Ale to přece nevadí! Jarní Novohradky mne prostě lákaly a jednotlivé body etap je možné přece spojit kdykoliv.

Vraťme se však na start u vlakového nádraží v Rybníku. Tady toho moc k vidění není, jen tu frčí přes hranice jeden vlak za druhým. Vydáváme se tedy po silnici směr Dolní Dvořiště a odtud pak stezkou mezi pastvinami do Tiché. Tichá je zajímavá svou středověkou tvrzí. 

Po svačině uprostřed hradních zdí nás cesta zavede do bývalých Cetvin. Z těch původních tu zůstal jen kostel Narození Panny Marie, v době komunismu využívaný k porážce vepřů pro místní vojenskou posádku a též jako skladiště. Z těch novodobých stojí naproti kostelu ruina bývalých kasáren pohraničí stráže.

Následují další bývalé vesnice a osady, kde jsou dodnes patrné základy domů. Na rozcestí Pod Tokaništěm se dáváme vpravo na Dolní Příbrání. Svého času byl tento kraj hojně obydlen, dnes však tu sotva projede někdo na kole. Stále volíme cesty vedoucí co nejblíže k hranici. V podvečer zabivakujeme téměř na hraniční čáře na místě s hezkým názvem “U tří tanků”.

 

 

Na druhý den chceme hned z rána zdolat nejvyšší horu Novohradských hor Kamenec. Cesta na něj vede oklikou, což se mi moc nechce obcházet. Proto navrhuji vyrazit přímo nejkratší cestou a jde se. Samotný vrchol vysoký 1072m.n.m. zdobí spousta skalisek. Na některé se dá snadno vylézt a slunit se na nich. Toho se samozřejmě musí využít. O kousek dál směrem ke státní hranici je ruina bývalého hostince.

Dolů do Pohoří na Šumavě jdeme už po turistické značce. Aby nedošlo k mýlce, přestože má obec v názvu Šumavu, jsme stále v Novohradských horách a šumavské hvozdy máme daleko za zády. Svého času bylo Pohoří též vzkvétající obcí. Dle záznamů byl zde například pivovar, pekárna, cukrárna, obchod s dobytkem, galanterií, hračkami, hodinář, kolář, kovář, krejčí, mlynář, hokynář, dva řezníci, zedník, dvě trafiky, dva truhláři, porodní bába, obuvník, čtyři obchody se smíšeným zbožím a osm hospod. Po druhé světové válce bylo obyvatelstvo z většiny německé národnosti odsunuto a po únorovém převratu vesnice postupně zbourána. My tu viděli jen rozbořený kostel, hřbitov a jediný obydlený domek s milou paní, která nám radila kde nabrat vodu. Pokud vás zajímá kde, tak kdekoliv.

Na konci Pohoří láká rozcestník na pramen Lužnice, který se nachází asi tři kilometry v Rakousku. Cíl je to lákavý, ale trochu z ruky, tak snad příště.

Opět procházíme opuštěnými vesnicemi, nebo spíš tím co z nich zbylo. Scenérii místy umocňují zbytky sněhu, který se tu ještě drží. Mimo ruin domů tu nacházím i pozůstatky vojenské techniky. Stále je tu na co koukat.

Žofínský prales, který je nejstarší u nás, vidíme jen za plotem. Kousek za mostkem přes říčku Černá odbočíme vlevo na Zlatou Ktiš, což je vodní nádrž dříve sloužící jako vodní rezervoár k plavení dřeva. Jeho hráz však byla nyní poškozená povodní a v opravě. Nyní je zde turistický přístřešek a i malá pláž ke koupání.

Ve Staré Huti opět měníme směr na Kuní horu. Nejdeme však přímo na vrchol, ale obcházíme ho po vrstevníci. Kraví horu zdolaváme, ale je tu spousta popadaných stromů. Ideální místo na zašití se a postavení bivaku.

Ráno seběhneme do Dobré Vody a pak pastvinou přímo skrz stádo býků do Horní Stropnice. Ano, přímo skrz pastvinu vedla turistická značka a nutno říci, že byli v pohodě. Nyní se už z hor dostáváme do civilizace a o kousíček dál je známý park Terčino údolí. Procházíme naskrz a vychutnáváme klidnou atmosféru místa. V Nových Hradech si pak dáváme na náměstí za odměnu smažák.

 

Zbytek cesty pak vede kolem spousty rybníků do Petříkova na vlakovou zastávku.

---

Vzdálenost této etapy byla 73,9 km s převýšením 1265m. Etapa vedená většinou po hraničních asfaltových stezičkách. Větší stoupák byl jen cestou necestou na Kamenec a poté na Kuní a Kraví horu. Stezku bych doporučil každému, kdo se chce vyhnout davu lidí. Pozor však na dostatečnou zásobu potravin, jelikož tady není moc možností k jejich doplnění a hospod též pomálu! S vodou si naopak nemusíte dělat starosti, studánky a potůčky jsou tu na každém kroku. Přestože Novohradky začínají opět ožívat, stále tu povětšinou vládne klid. Některá místa prošla do dnešní doby značnou proměnou. Například tvrz Tichá, která je zde na fotografiích ještě jako ruina, je dnes opravená a věž zpřístupněná – www.hradynamalsi.cz. I do Pohoří na Šumavě se opět vrací lidé.

 

Etapa 2: 73,9km

1265m nahoru a 1472m dolů

Celkem nachozeno: 205,4km

Počet dní etapy: 3

8 dní na Hraniční stezce