Etapa 1

Kolem Mikulova

Poté co se mi podařilo po svých obejít hranice České republiky jsem samozřejmě začal vymýšlet co podniknout dál. Chtěl jsem v cestě pokračovat, ale chtělo to něco nového. První myšlenka byla vyrazit na kole, ale když jsme si doma jednoho krásného jarního dne léta páně 2024 pořídili koloběžky, bylo rozhodnuto. Koloběžky samozřejmě klasické, bez elektropohonu, zato s větším dojezdem.

První etapu jsem jsem chtěl nějakou jednoduchou, jelikož jsem s cestováním na koloběžce neměl doposud žádné zkušenosti. Můj ideální plán byl vyrazit z Jindřichova Hradce směr Jižní Morava a následně po Moravské stezce domů. Krásně rozpočítáno na čtyři dny pohodového cestování. Celý květen jsem trénoval jízdou na kole do zaměstnání a ke konci měsíce jsem měl v plánu vyrazit na stezku.

Krásně naplánované, jenže jak už to bývá, člověk si něco vymyslí a v závěru je vše jinak. Po naklikání vlakového spojení na počítači zjišťuji, že na mojí trase je hned dvojnásobná výluka s přesedáním na autobus. S koloběžkou obtěžkanou brašnami je to přesně to, co jsem nejméně potřeboval. Následuje horečné vyhledávání alternativních spojení a tras. Po chvilce datlování po klávesnici jsem výchozí místo změnil na Znojmo, kam se vlakové spojení v danou chvíli jeví jako dobré. Znojmo je sice blíž, ale dalo by se z něj dojet až někam k Rožnovu pod Radhoštěm. Jenže jak je to s tím plánováním? O tom až později. Nyní jsem si zabukoval jízdenku a vyčkal pípnutí potvrzení v aplikaci.

Cestu začínám pěkně od domu šestadvacetikilometrovým odpoledním přesunem do zaměstnání a následně ráno po noční směně dalších dvanáct na vlakové nádraží. Jízda vlakem s jedním přestupem probíhá absolutně bez problémů.

Jelikož jsem vyrazil na pank bez jídla a pití, abych co nejvíce odlehčil, musím se hned po příjezdu po něčem poohlédnout. Naštěstí se vše dá vyřešit hned ve vestibulu nádraží. Venku však čekalo malé rozčarování. Přestože všechny meteorologické předpovědní aplikace hlásí slunečno, obloha je potemnělá a obzor křižují hromy a blesky.

Na nic nečekám a ze Znojma upaluju po cyklostezce na Strachotice, Slup a Jaroslavice. V Jaroslavicích už je bouře daleko za mnou a tak zastavuji a dělám pár obrázků zdejšího zámku. Ten vznikl přestavbou původního gotického hradu ve 2. pol. 16. století. Nádherná renesanční stavba s arkádovým nádvořím je dnes údajně kvůli vlastnickým sporům nepřístupná a v žalostném stavu.

V Hevlíně jsem si jako příznivce železnice nechci nechat ujít zaniklou trať do rakouského Laa a. d. Thaya, která zhruba po půl kilometru z hevlínského nádraží překročila po mostě řeku Dyji a tím i státní hranici. Trať byla ke konci druhé světové války poškozena a již nikdy nebyla obnovena. Mimo drážního tělesa se do dnešních dnů dochovaly sloupy mostu spolu se dvěma řopíky střežícími trať.

Mikulovu mám v plánu se vyhnout. Historické město a Svatý kopeček jsem si již prošel při pěším putování po hranici. Nyni chci zvolit trochu jinou cestu a to po stezce svobody vedoucí podél železniční trati. Stezka naučnými tabulemi připomíná odvážné lidi, kteří se v minulosti snažili překonat přísně střeženou hranici a dostat se tak do svobodného světa. Opodál je letohrádek Portz a pokud odbočíte ze stezky na opačnou stranu než k letohrádku, dovede vás cesta k cihlovému mostu z roku 1629. Ten spojoval letohrádek, který byl původně na ostrůvku uprostřed rybníka s pevninou. Po vysušení rybníka dlouhá léta chátral, až byl v roce 2020 zrekonstruován.

Slunko se pomalu sklání k obzoru a začíná večer. Na tachometru sedmdesát kilometrů a to znamená, že je čas hledat místo na spaní. Jenže po zadání hesla přístřešek do mapového vyhledávače kde nic tu nic. Jediné schůdné místo je trochu bokem mé trasy, u cesty mezi vinicemi. Co se dá dělat, říkám si že to zkusím. Na onom místě nalézám vinařský stánek (bohužel zavřený) a něco jako přístřešek. Moc nadšený jsem z něj nejsem, jelikož sotva drží pohromadě a po cestě jezdí jedno auto za druhým. Nezbývá, než aktivovat plán B, tedy vyrazit co nejméně frekventovanou cestou směrem, kterým potřebuji a zabivakovat na prvním schůdném místě. Vydávám se tedy travnatou polňačkou podél jedné z vinic směrem k nedalekému lesíku. Tam zjišťuji, že jsem se opět přiblížil k frekventované cyklostezce Lednicko-valtického areálu. Zároveň nacházím bezvadný plácek u lesíka nedaleko rybníka, oku skrytý vysokou trávou. Tady by to šlo, říkám si a stavím už stavím tarp. Hned mě přišli přivítat místní komáři, ale po setmění dali pokoj. Zítra musím koupit repelent!

 

---

Rekapitulace:

den 1:
počet km / včetně přesunů:	74 / 112 (26 + 12 + 74)
nastoupané metry:	336
naklesané metry:	428
celkem:
počet dní na stezce:	1
počet kilometrů:	74
nastoupané metry:	336
naklesané metry:	428