Etapa 1

Hranice tří států

Ráno vstávám brzy. Rychle balím věci a během pár minut si to už valím ranní rosou kolem Lednických rybníků. To se samozřejmě hned projevuje na mých botách, které jsou v mžiku mokré. Projíždím Lednicko – valtickým areálem a zastavuji až u Hubertovy kaple, kde již svítí slunko. Je třeba trochu osušit boty, posnídat a hlavně naplánovat další trasu. 

Následující trasu musím přizpůsobit a naplánovat k místům, kde dá najíst a nakoupit. Po rychlém prozkoumání mapy je hned jasné, že takových míst nyní cestou moc nebude. Restaurace u bývalé celnice je vyloučená, jelikož tam budu příliš brzy. Pohansko je sice trochu zajížďka, ale je tam občerstvení. Dle informací na mapách.cz by měli mít od deseti otevřeno. Sice tam budu stejně dřív, ale alespoň budu mít čas si prohlédnout areál vykopávek.

V Pohansku jsem s hodinovým předstihem. Kontroluji stánek a zrada – otevřeno mají až od poledne. Čekat tři hodiny se mi nechce a ani nemohu. Po prohlídce se tedy vracím na původní trasu a pokračuji směr Trojmezí.

Cesta vede oborou skrz několik plotů. Pro cyklisty jsou tu vytvořené průjezdové branky. Výběžek pod Lanžhotem je plný luk, starých dubových lesů, mokřadů a spletí lesních potůčků. Sice tu není žádné občerstvení, ale projet lanžhotský výběžek až k hranici tří států je prostě povinnost. 

Na soutoku dojídám poslední zbytky kokin a pořizuji několik fotografií. Stojím na ostrohu nad soutokem, zleva přitéká řeka Morava, zprava Dyje, na protějším břehu nalevo je Slovensko a naproti vpravo Rakousko.

Mám v plánu jet po cyklostezce k řece Moravě a pokračovat podél ní. Bohužel to není technicky možné přímo od soutoku, ale je třeba udělat malou zajížďku. Jenže řeka stále nikde. Po kontrole pozice koukám, že jsem někde špatně odbočil a jsem trochu někde jinde než bych chtěl být. Nevadí vracet se nebudu, změna plánu, jedu na Lanžhot. A rozhodnutí je správné, jelikož v Lanžhotě na mě čeká příjemná pizzerie na náměstí a opodál obchod se smíšeným zbožím, kde mají i několik druhů repelentů.

Z Lanžhota se vydávám po Stezce Českem na Slovanské hradiště u Mikulčic. Je to nejrozsáhlejší slovanské archeologické naleziště z dob Velké Moravy v Čechách. Je zde možné vidět dvanáct odkrytých základů objevených staveb, většinou kostelů a knížecího paláce. Novější archeologické výzkumy zde odhalili další dvorce velmožů, ulice s domy i sídliště prostého lidu. Navštívit zde můžete i muzeum s expozicemi.

V Hodoníně se snažím co nejrychleji prokličkovat městem. Na jeho konci však čeká odměna – točená kofola a zmrzlina u přístaviště.

Za Rohatcem je načase začít plánovat dnešní nocleh. Dnes se mi nechce spát pod tarpem a chci přístřešek. Situace se tu zdá být o trochu lepší než kolem Valtic, jelikož koukám, že mám hned dva před sebou. Po příjezdu k prvnímu vytipovanému místu ani nezastavuji. Jednak je ještě brzy a jednak v přístřešku je již plno. No nic, mám v záloze ještě jeden.

U něj je však situace obdobná. Sice ani človíčka uvnitř, zato před ním parkoviště s několika auty. Safra toto v mapě nebylo. Nedá se nic dělat, jede se dál. Slunko bude ještě chvíli svítit a nohy jsou zatím v pohodě.

Ve Strážnici opět dumám nad mapou, kam směřovat další cestu. A jak tak plánuji, koukám že nad Strážnicí je rozhledna. Ano, je to na kopci, je to pár kilometrů z ruky, je to mimo civilizaci a vede tam jen nezpevněná pěšina. Ale tím pádem je vysoká šance, že tam budu sám a že ráno odsud bude úžasný pohled na východ slunce.

No kopec je to v porovnání s předchozí trasou brutální. Na jeho vrcholu se v západu slunce rýsuje silueta dřevěné rozhledny. A ještě něco navíc… Je tam nějak moc lidí. Spousty mladých umělců tu kreslí a malují krajinky a západ slunce. Toto nevymyslíš… Náhradní plán se mi nechce vymýšlet a tak po očku zkoumám batůžky a vybavení návštěníků. Samé štětce, barvičky, lahve s vodou, ale spacáky nikde nevidím. Takže jakmile slunko zapadne a nastane tma, nebudou vidět na svou práci a je velká šance, že tu zůstanu sám. Tedy ne že by mi přítomnost holek vadila, ale tady jich bylo na malém prostoru trochu moc.

Nakonec plán vyšel dle předpokladů a já mohl vybalit své vybavení k přenocování a pod širákem, tedy pod rozhlednou, zde přečkat noc.

 

den 2:
počet km:	110
nastoupané metry:	388
naklesané metry:	174
celkem:
počet dní na stezce:	2
počet kilometrů:	184
nastoupané metry:	724
naklesané metry:	602